Lucie Petráková

Domácí ZOO

6.4.2010

Zdravím!

Prodloužený víkend jsem strávila s rodiči a naší menší domácí Zoo. Když se nám kdysi ztratil poslední kocour, prohlásil můj drahý otec, že žádné zvíře k nám domů již nesmí. Zdálo se mi ale, že je čiré mrhání nechat náš velký rodinný dům bez jakéhokoli zvířectva (slepice na zahradě se nepočítají). Zhruba před dvěma lety jsem tedy oblažila své rodiče přírůstkem v podobě malého bílého kotěte. Louis se jmenuje. Tedy původně... Toto jméno jsem zvolila tak, aby co nejlépe vystihovalo kocourovo vznešenost. Bohužel krátce poté, co jsem se usadila v Praze, přejmenoval ho můj otec na lidovějšího Lojzu (Aloise když zobí).

Na podzim pak přibylo další kotě (toho "zachránil" pro změnu můj bratr). Takže Lojza již samotou netrpí, neboť mu společnost dělá nově kolega Olda. Z počáteční nedůvěry se vyklubal vřelý vztah:

A protože dům kocouři-gaučáci neohlídají je samozřejmě zapotřebí pes. Tuto záležitost vzal na svá bedra opět můj bratr a tak mají naši i "štěnátko". Jmenuje se Dodge:

V této zvířecí společnosti jsem strávila celý víkend a újmy jsou následující:

1. Z oblečení budu chlupy vybírat ještě příští rok. Poučení: na jaře zvířata mění srst, není vhodné brát si na hrátky s nimi jakýkoli oděv, který chcete ještě používat.

2. Škrábanec na nose a rána na hrudníku - pejsek si chtěl hrát.

3. Okousané boty - pejsek si chtěl hrát.

4. Rozdrápaný šátek - kocourci si chtěly hrát.

5. Rozdrápané ruce - kocourci a pejsek si chtěly hrát.

Takže tak. Ale nezlobím se a rodiče s jejich malou Zoo jistě brzy navštívím. Jsou přece tak roztomilí! (Rozuměj zvířata)