Lucie Petráková

Jsem bystrozraká!

10.6.2010

Ahoj!

V úterý jsem podstoupila svoji první operaci v životě (doufám, že poslední) a to ještě jen v lokálním umrtvení. Rozhodla jsem se totiž, že už mě více nebaví býti slepcem, tudíž je třeba vypálit mi přebytečnou rohovku.

Sestřičky i paní doktorka vypadaly sympaticky, ovšem ani to nezabránilo lehké nervozitě. Na sále mi všichni všechno vysvětlovali a popisovali, takže jediné, co mě znervóznělo byl smrad spáleniny. Na můj dotaz, co že tu to zapáchá jako spálené špekáčky paní doktorka s úsměvem odpověděla: "To buďte v klidu, to je jenom rohovka!" Aha.

Nicméně ihned po zákroku jsem už měla pocit, že je něco "jinak". Doma jsem poctivě kapala (nebo mi spíš byly kapány) kapky proti zánětu, které působily asi tak, jako když vám stříkne citron do oka, prostě lahoda. Jirka i Krůtí, kteří mi dělali společnost, přetrpěli mé jaderné nadávky i pobídky, ať si taky vyzkouší kápnout ten elixír. V půl dvanácté jsem si šla lehnout s vědomím, že to nejhorší mám za sebou a těšila jsem se na nové světlé (a nerozmazané) zítřky...

Vyšlo to! Vidím přímo dokonale, přečtu KAŽDOU ceduli a dokonce podle čísla rozeznám tramvaj! :-)

Tímto děkuji všem za podporu a také Monice, že šla pod kudlu (lépe řečeno pod laser) přede mnou... Připadáš si někdy jako králík, Moni? :)