Lucie Petráková

Oslava Valentýna

15.2.2010

Čaute.

Včera jsem prožila snad nejlepší Valentýn v životě. Rozhodla jsem se to pořádně oslavit, a tak jsem vyrazila s kamarádkou Klárkou na oběd a na nákupy. Původně jsem chtěla Valentýna oslavit minimálně jedním párem nových botek, ale prodejci nebyli schopni uspokojit mé touhy, takže jsem odcházela sice obtěžkána kvantem igelitek, ale bez bot. Snad příště...

Pobavilo mě také tričko Who the f... is Mr. Valentine, ale nakonec jsem jej nezakoupila, neboť jsem vyhodnotila, že na podobné infantilní (i když pěkné) záležitosti jsem už velká holka.

Že jsem už velká holka mi doma potvrdil přítel, od kterého jsem v rámci oslav ikasovala dva velmi dospělé dárečky - berušku na klíče a polštářek zvaný podkrčník ve tvaru roztomilého, srdíčkovaného, valentýnského zvířatka či příšerky. Nejvíce nad tímto darem zaplesala má krční páteř dnes ráno, která o sobě po dlouhé době nedávala vědět ukrutnou bolestí. Díky drahý!

Nákupně-slavnostní den jsme s mým nastávajícím zakončili stylově v zakouřené hospůdce (zápach našich šatů po návratu domů nám na tento večer nedá jen tak zapomenout), kde jsme povečeřeli nakládaný hermelín a já poté ještě borůvkové lívance. No fuj! (očekávám kamenování z řad mých přítelkyň-dietářek)

P.S.: Údobí mezi nákupy a večeří jsem zaplnila četbou ryze romantickou, jak se v tento den patří, to jest Orwelovým románem 1984 - doporučuji zejména všem ňunáncím a pusinkám, kteří se mocinky láskují