Lucie Petráková

Sobotní utrpení

23.11.2009

Čaute...

Celou sobotu jsem potila krev nad referátem z Descarta. Odměnou mi měl být večerní poklidný odpočinek u televize. To jsem ještě netušila, že bych si radši přečetla Descarta v originále, než sledovat dílo století - Sněženky a machři po 25 letech.

Takhle - autor scénáře Radek John je jistě známá figurka. Bohužel už když jsem kdysi četla jeho Memento, zdálo se mi, že tam něco smrdí. Nebo spíš chybí - v této knize především osobní zkušenost, což bude asi Johnovo slabé místo. Scénář ke Sněženkám po 25 letech v takové podobě jaké vznikl musel zákonitě napsat jen člověk, který na třídním srazu nikdy nebyl, diskotéky zná jen z doslechu a možná u něj nastupuje už senilita postrádající jednou kapku fantazie. Jak jinak si vysvětlit plytký děj (jestli tam nějaký vůbec byl), trapné dialogy a vůbec! Kdybych to měla všechno popsat, byla bych tu do večera, takže to zkrátím na stručný vzkaz:

PANE RADKU JOHNE, OBRAL JSTE MĚ O 2 HODINY ŽIVOTA! Možná leckdo namítne, že si za to můžu sama a program jsem mohla přepnout, což jsem bohužel neudělala, neboť jsem byla zcela konsternována esencí trapnosti zaplňující obrazovku.

Tak a teď něco optimističtějšího. :-) Miluju film Láska nebeská! Minulý týden jsem si ho dala zase a mé srdce jasně hoří pro nádražáka Billyho Macka, který si získal mé sympatie zejména nejúchylnější interpretací vánoční písně, jakou jsem kdy slyšela.

Pro pobavení vás ostatních přikládám video:

Panu Johnovi doporučuji alespoň padesát zhlédnutí. Učte se!

A vám všem krásný Vánoce s pionýrem nádražákismu Billy Mackem! ;-)